Orlík, Landa a rozdíl mezi nacismem a nacionalismem

Již dlouho se setkávám s názorem, že porevoluční skupina Orlík a Daniel Landa a David Matásek, jako její hlavní představitelé, byli nacisté. Je tomu ale opravdu tak? Z čeho lidi vyvozují, že tomu tak bylo? Možná si někteří z vás pletou pojmy, ono nacista i nacionalista zní podobně, ale znamená to něco jiného.

Když na konci 80.let vznikla skupina Orlík, bylo Danielu Landovi snad dvacet let. Herec David Matásek byl asi o něco starší. Ti dva dali dohromady hudební skupinu, která byla pro tehdejší dobu symbolem fašismu. Vyholené hlavy a texty písní, které byly pro populaci živě pamatující holocaust a druhou světovou válku jako celek doslova noční můrou a připomenutím starých ran. Dnes si už ale nikdo nevzpomene, že to, o čem kapela zpívala, je dnes pravda.

No posuďte sami, počítám, že především mladší ročníky budou některé texty skupiny znát. V písni Dvojí metr Landa zpívá, že „jedny mentalitou omlouváme a druhým hrozí kriminál“. A není to dnes pravda, když si člověk převede text na Romy? Je. Dále se tam říká, že se jich za pár let budeme bát. A nevím jak vy, ale já, pokud jdu třeba i za bílého dne a v dálce vidím partičku Romů, oblečených v kradených značkových věcech, se zlatem na krku a rukách, jak si to mašíruje městem, raději volím jinou cestu. Ono se totiž na tyhle lidi stačí jen podívat jinak, než si oni představují, a hned můžete skončit polámaní v nemocnici. Nejhorší na tom je, že se jich bojí jak úředníci, tak i policisté, což je celkem smutné.

Orlík trefil pravdu i v písni Bílý jezdec. Tam se zpívá něco o smutné Evropě a čisté zemi. Přiznávám, výraz „v čisté zemi chtěl by žít“ není zrovna košér, ale když se člověk koukne dnes kolem sebe, opět musí dát pánům z kapely Orlík za pravdu. U nás je to ještě v normě, ale když se podíváte do Francie, kde žijí pomalu samí černí muslimové z Afriky, na Pákistánce v Británii, na Araby v Belgii a Nizozemsku, na Turky v Německu a kdejaký albánský a arabský mišmaš rozesetý všude po Evropě, přičemž Švýcarsko, Švédsko nebo Norsko nejsou výjimkou, je z těch multikultur člověku tak nějak divně. Proti těmto lidem nic nemám, pokud jsou slušní, ale myslím si, že trend je v současnosti nastavený tak, že v Evropě budeme za dvacet let jako běloši menšina. A tohle je možná právě to poselství, před nímž Orlík varoval.

Daniela Landu jako zpěváka i člověka velmi uznávám. On sám sice svého účinkování v kapele dodnes lituje, ale nezapomíná dodávat, že fašista nikdy nebyl. Já s ním souhlasím. Nebyl. Byl pouze nacionalista a je jím dodnes. I v jeho současných textech je to patrné. Je to vlastenec, který má rád svoji zemi, svůj národ a nemůže přenést přes srdce všechny ty křivdy, které byly na Češích jako na národu spáchány. Ať už jde třeba o rok 1938, kdy se Čechoslováci bez boje vzdali Sudet ve prospěch Němců. Ať už jde například i o rok 1968, k němuž se Landa často vrací jak ve svých textech, tak v textech a písních přejatých od Karla Kryla, kterého považuje za svůj vzor. Tohle by nějaká „vypatlaná hlava“, jimiž nacisté a jejich odnože jsou, jen stěží udělala.

Myslím si, že skupina Orlík byla první známkou nějaké nové národní hrdosti, na kterou jsme za čtyřicet let komunistické krutovlády úplně zapomněli. Byli to lidé, kteří nechtěli, aby naše země a náš kontinent skončily tak, jak na tom bohužel dnes jsou, co se týče etnika. Ve svých písních nikomu nevyhrožovali, jenom varovali, co se může stát. A je teď jenom na vás, jestli budete člověka a příkladného vlastence Daniela Landu stále tvrdošíjně považovat za nacistu a nebo jestli jste schopni si přiznat, že jste se mohli zmýlit.